1. Počasí. Momentálně se teploty pohybujou kolem 75° (akorát Fahrenheita, chacha), tudíž 25° Celsia (ty se tu používaj). Vlhkost vzduchu v normě, pocitovka normální. Naše léto to ale nepřipomíná - ráno a v noci člověk klepe kosu, v lednu jsem unosila i svůj zimní kabát a boty (ne ty s kožíškem a milimetrovou podrážkou, proslavený výpravou do Finska). Stmívá se už před 7 večerní. Hic má vrcholit na přelomu dubnu a května, tropickejch hodnot tady ve vnitrozemí ale díky vysoký nadmořský vejšce (1800 m.n.m.) a pohořím podél obou pobřeží nedosáhne. Na roční období se tu nehraje, Mexičani nosí ty samý hadry v průběhu celýho roku. Ze začátku jsem se snažila machrovat a chodit furt v dlouhejch kalhotech, první opruzeniny mě ale donutily potupně přiznat svůj evropský původ a nahodit kraťasy.
2. Jazyk. Většina zahraňáků španělštinu neovládá, což je naprosto v pořádku, dokud neopustíte školní areál. Za zdma Tecu jste namydlený, ale místní se s vrozenou trpělivostí na to vaše poulení vočí, kroucení končetin a hekání hodný Wimbledonu rádi podívaj. Já běžkou komunikaci docela ovládám (sofittikovaná spojení z VŠE jako "rozchod kolejnic" nebo "dokumentární akreditiv" jsem bohužel do objednávání tacos ještě nezakomponovala), ránu ovšem představuje slovní zásoba, diametrálně odlišná od tý používaný ve Španělsku. Pojem resaca je očividně výstižněj jenom pro kocošku způsobenou demižonem sangrie, po tequile a mezcalu vás sužuje krutější cruda. Pokud jste se od špaňárů naučili, že pedo znamená prd, zřejmě vás uvede otázka Qué pedo? (obdoba what's up) do slušnejch rozpaků (dyť to byl tichošplápek s vůní fialek!). Na Pyrenejským ostrově řeknete coger pokaždý, když chcete něco vzít/zvednout/chytit, přijedete ke kaktusům a ouha, hned mluvíte o šukání! Moje slovní obraty jsou tudíž mezi Mexičanam zaručeným zdrojem zábavy. Ráda se ovšem nechám poučit, proto už vim, že lidem z Mexico City se říká chilangos a zbytek národa je nesnáší, a nejluxusnějším kočičkám z vyšších sfér fresas (tzn. jahody) a jsou těžko k mání. Mě zas baví používání anglickejch ve španělskejh větách. Proč říkat spolubydlícím roomie, když existuje nápaditý výraz compañero de piso?
3. Lidi. Mexičani jsou prostě skvělý (tímhle tvrzením se nesnažim naštvat svoje český felly). Pozorný a starostlivý. Dělá jim upřímnou radost pozvat vás na večeři nebo večírek a starat se o to, abyste se dobře bavili. Na rozdíl od ostatních od vás ovšem žádnej revanš nečekaj. Všichni mí kamarádi umí anglicky, díky výměnnejm pobytům i francouzsky nebo německy, všichni byli v Praze (samozřejmě se jedná o dost nereprezentativní statistickej vzorek). Minulej tejden jsem ale v rámci zkoušky ryzosti našeho přátelství trošilinku pozvracela auto (zvenku), tak uvidíme, jak moc to myslej vážně...Než začnete zpochybňovat motivaci milýho chování kluků, ráda bych vás ujistila, že za ním stojí jiná mentalita, nikoliv nekalé postranní úmysly. Při posezení v termálních pramenech jsme si povídali s naprosto cizí Mexičankou, která nám po 5minutový známosti nechala na vrátnici svoje číslo, fejsíček i adresu pro případ, že bysme sháněli nocleh v jejím městě. Mi casa su casa na 100 %. V kontrastu s okouzlenim místníma jsem zaujala postoj "všichni zahraňáci stojí za hovno v nohavici". Ráda bych to změnila, ale nemůžu si pomoct, olíbávání s Evropanama je falešný jako triko Adidus ve vietnamský tržnici. Myslim, že jsem nějak nechytla začátek, kdy se lidi poznávali v hostelech, než našli priváty. Našlo by se ale pár holek, s kterýma bych se ráda bavila víc..uvidíme, jestli neni pozdě.
4. Spousta roztomilejch, iritujících a absurdních detailů! Pro přeborníky v třídění odpadu, jakýma Češi podle posledních zpráv jsou, je absence popelnic na ulicích poněkud traumatizující (prostě pohodíte pytel s odpadkama poblíž dveří a čekáte, sázíte se s ostatníma, jestli ten bordel: sublimuje/někdo sežere/poslouži jako stavební materiál při stavbě bydleníčka na okraji Mexica City). V kontextu mexickýho chaosu mě dostává do kolen pokyn na sáčku s polívkou "přidáme 437 ml vody". Pardón, pipetu a odměrnej válec jsem při laborkách na gymplu zapomněla ukrást! Stejně úsměvný jsou i nápisy ve (vysoký!) škole a některejch restauracích, který vlčím dětem připomínaj, že možná není úplně od věci si po vyprázdnění stolice umejt pazoury (zejména v případě, že vám rodiče nedokázali vštípit ani používání toaletního papíru..). Titul "chuj desetiletí" tímto uděluju čurusovi, kterej se zasloužil o to, že mexická A4ka je o pár milimetrů širší, díky čemuž nemůžu bejt well-organized student a strkat si materiály do euroobalů (košilek, jak říkáme my sekretářky). Každodenní výzvu a chvíli hrůzy ovšem představuje přecházení silnic (back to basics!). Přechody a semafory pro chodce Mexičani zřejmě považujou za trapný výdobytky západního kapitalismu. Polovinu času pětiminutvý cesty do školy mam proto vyhrazenou na postávání před čtyřproudovkou, kde na obrubníku přešlapuju jako Míra Dušek V Pelíšcích, s hlubokym nádechem zavíram oči a sprintuju "to the other side". Tenhle proces někdo z erasmáků pojmenoval trefně "run for your life". K místnímu koloritu neodmyslitelně patří i žebrající vozíčkář, kterejch za slunnejch dní parkuje vedle ostrůvku uprostřed silnice, a stáhne vás o poslední drobáky na kafe, drze zneužívajíc vaší momentální emoční nestability a strachu o holej život.
To by snad pro dnešek stačilo...to slibovaný cestování příště, radši se nesnažim odhadnout datum uzávěrky..jen mi ten blog pěkně kontrolujte, už jsme dávno překonali 1000 zobrazení (díky!).
Adiós, cabrones y cabronas!
" ...nikoliv nekalé postranní úmysly" - Ty holky jsou tak naivní a nepoučí se a nepoučí se!!! :
OdpovědětVymazat