Z dnešního nepřetržitýho čumění do notebooku už mam sice oči jako lemur na speedu, ale nula příspěvků za březen, to bych Vám neudělala...Pokud mě teda místo na Kubu nepošlou do pr..kýnka, v tom případě bych měla na psaní další 2 tejdny. Proč by měli? Ále, to takhle dneska stojíme frontičku na imigračnim, berou nám otisky všech (většinou) deseti prstů, prohlížíme si vypsaný odměny na drogový desperáty (23 míčů za poskytnutí pravdivý a užitečný informace sice nezní marně, ale asi si je moc neužijete, když vás pak sejme zbytek kartelu)...a jedna buchta se ptá našeho školního právníka, kdy ty naše víza budou dořešený, že by 21. potřebovala odjet. Neboj holka, do 2 tejdnů..Ahá, ale já jedu za 2 dny na Kubu?! Právník upadá do mdlob s výkřikem "To si nepamatuješ, jak jsem vám první den říkal, že nesmíte vycestovat, než vám to vyřídí?". Echm, jedna důležitá věta mezi kázáníma, jak nemáme zvracet na ulici?! Studentský vízum platný do července v pasu mam, a kdo je víc? Třesu se jak bábinka s Parkinsonem..Šípy už je v Amsterdamu, to bude mít pěknou trosečnickou dovolenou...Právník ovšem přepne do modu "Klídek, já to popoženu, zejtra to bude." Při tý příležitosti mě zkásne o 320 pesos (těžko říct, jestli je to standard nebo úplatek). Prostě Mexiko...všechno se dá ňák obejít a vošéfovat, no hay problema. Tak snad...
Jak vypadá průměrnej tejden studentíka na výměnnym pobytu? Můj život tady je překvapivě spořádanej a monotónní (nutno podotknout, že mně stereotyp a řád docela vyhovuje). Od pondělí do čtvrtka vstávam v 8, posnídam a od 9 jdu (s výjimkou úterý) na pilates. Postřehy z pilates: 1. Dycky mam nejčernější chodidla ze všech. Znamená to snad, že bysme doma měly vytřít? 2. Měla bych si zopakovat slvoní zásobu lekce "Lidské tělo". Někdy tý paní vůbec nerozumim. 3. S jógou, protaženim nebo technikou dejchání to nemá nic společnýho! Ve smrtelnech křečích posilujete břišáky a nechápete, jak si u toho může ta oplácená mexická vochechule vedle vás ještě (čistě!) zpívat. Pokud se ovšem melodie neztratí v orgastických výkřicích cvičitelky: Všechno dobrý, holky? Ne? Tak ještě trochu rychlejš! Ale baví mě to, zkusim na to zajít i doma.
Po pilates mam 5 minut na přeběh do hodiny. Z prvních parciálů jsem inkasovala nejhůř 98 %. Obecně si troufam tvrdit, že Tec je pracnej, ale ne těžkej. Píšete úkolů víc než prvňáček, neustále se scházíte se svýma týmama a čtěte tuny textů...ale nemusíte psát žádný bakalářky nebo diplomky a klepat se u státnic. Prostě projdete všechny kurzy a titul je váš. Fair enough, ne? S pracností občas souvisí i vyšší stupeň buzerace. Z jednoho učitele mam regulérní strach. Neváhá vás vyhlásit jenom kvůli tomu, že máte mobil položenej na lavici, nebo rozesadit dva (dospělý!) lidi. Navíc napsal knížku Where Have All The Fascists Gone? (některejch témat se člověk nezbaví ani na druhý polokouli...zdravim Masarykáč). Mě má ale v oblibě (názor Evropanky je v hodině geopolitiky Evropy nezpochybnitelnej), na písemku mi dokonce nakreslil spokojený, usmívající se autoportrét.
Tamirovo opakem je 65letej Jaime (s učitelema zásadně na tykačku, žádný úlisný vážená paní docentko), kterej proměnil Podnikání v Mexiku a pondělní podvečery v tříhodinový kurzy nudy. Vzpomenout si na adekvátní anglický slovíčka ho stojí tolik úsilí, že byste tu větu nejradši dokončili za něj. Důkaz místo slibů: Snažil se popsat tradiční praktiku zkorumpovaný politický strany PRI, kdy další prezident nebyl volenej, ale určenej svym předchůdcem. Tomu se ve španělštině říká dedazo (dedo = prst). Jaime nezvolil zrovna nejšťastněšjší obrat a vyprávěl nám, že "that president was fingering the next one". Opakovaně. Uf, smát se pod lavicí se mi už pár let nepoštěstilo.
Dvakrát tejdně chodim na 5 hodin na stáž do Marketing Pointu, což je firma v rámci Tecu, která nabízí marketingový poradentsví malejm a středním podnikům, který si nemůžou dovolit zdravě předraženou reklamku. Řešení pak vypracovávaj studenti pod vedením profesorů. Až na konci se ovšem firma rozhodne, jestli to koupí nebo ne, tudíž práce 4 týmů z 5 přijde vniveč. Já celý týhle kulišárně dělam community managera (tak mýmu postu říká šéfová, já preferuju všeobjímající označení kokot). Mojí pracovní náplní je sjíždět reklamy a rádobyzajímavý články, vybrat to nejlepší, napsat k tomu koment na 2 řádky a po revizi příspěvěk s velkou pompou publikovat na firemnim twitteru a fejsíčku (aby to všech 92 přátel šéfky, co nás lajkujou, úspěšně ignorovalo). Koukat na reklamy? Hotovej sen dítěte vyrůstajícího bez televize! Naneštěstí jsme pořád součást Tecu, tudíž všechny reklamy s chlastem/cigárama/sexuálníma dvojsmyslama/násilím nepřichází v úvahu. Po hodině na youtube si uvědomíte, že nic jako vtipná reklama bez chlastu/cigár/sexuálních dvojsmyslů/násilí neexistuje. Pokud je aspoň úsměvná, dozvíte se od šéfový, že je moc odtržená od mexický kultury. Ach jo. Tipy na slušný virály vítány, vaše lajky taky! http://www.facebook.com/MKTPOINT.QRO
Dvakrát tejdně taky docházim na plavání, kde dostávám individuální tréninky. Trenér musí bejt zakuklenej Kulínský, jinak si nedokážu vysvětlit, proč se kolem něj ty děcka z reprezentačního týmu poflakujou ještě hodinu po skončení tréninku...Se mnou moc práce nemá, promluví na mě tak 3x za hodinu (a jedno z toho je naprosto nechutnej pozdrav s oslovenim Krista). Tréninky zřejmě kopírujou přípravu na překonání kanálu La Manche. 5x400 kraul, 20x50 kraulový nohy a podobný lahůdky. Posledně mi napálil 400 motýlek..pane trenér, Zachraňte Willyho dávali minulej víkend, to jste se měl dívat v bedně! Ale člověk si docela zvykne, mechanicky počítá bazény, dráhu má sám pro sebe, sluníčko pálí...cajk.
Po pár fiestách jsem pochopila, že bez salsy tady prom queen nevyhraju, a nechala se zapsat do kurzu. Když se to umí, je salsa zábavná a sexy. Když ne, je směšná a trapná. Seriál Jak jsem poznal vaší matku byste na našich lekcích fakt nenatočili. Hodina připomíná parodii na taneční, akorát se neházíte do gala a nemůžete si o přestávce dát na tajňačku pivo. Talent na to rozhodně nemam (žádná novinka), koordinace nohou, složitýho přehmatávání a otoček mi činí potíže. Můj požitek z hodiny se odvíjí od umu tanečního partnera (ty naneštěstí musíme často střídat). Pokud týpek nezná kroky, fyzicky vás odpuzuje a nevyvedenou otočku (při který to s váma našil do sloupu) svádí na fakt, že jste moc vysoký (depa, ty seš moc malej!), je těch 60 minut víc než dost. Když vás ovšem na večírku vede měsíční svit, zručnější Mexičan a flaška vína, máte pocit, že se vaše úsilí vrací i s úrokama.
Čvrteční konec salsy znamená jediný - víkend začíná! I nasávání tu má stálej řád: v pondělí Las Miches, v úterý Barezzito, středa pauza, čtvrtek 4play,v pátek a sobotu párty u někoho na baráku, v neděli oddech. Pondělky bejvaly fajn, než jsem se stala community volem a zabila volný úterky. Do úterního baru nikdy nechodim, škoda peněz za tágo a drinky. Highlightem jsou čtvrtky, jdem k Mexičanům nebo oni k nám, leju nejlevnější víno ve skle (75 Kč, bída) a vyrážíme do klubu. V pátek se pěkně prospim, zaběham si, píšu blog (not)..o víkendu cestujem. A zas od začátku.
Konečně jsem si našla dobrou kejmošku, Češku (davem zní pohrdlivé pffff) Nikolu. Ne snad, že by mi tak chyběla čeština, ale je podobnej trosečník, poněvadž první semestr strávila v jinym kampusu a prošvihla ty rozhodující dny, kdy se člověk musel přifařit k jedný z početnějc zastoupenech národností (FRA/GER/GB). Pro Nikolu je už snazší mluvit anglicky než česky, furt to matláme do hromady, občas i španělu...radost nás poslouchat. Je to holka veselá, když jsem u ní minulej víkend spala, zmalovala mi xicht a dala si tu praáci schovat všechny zrdcadla, abych si to s tim decentnim mejkapem ráno odpochodovala domů...Občas nás doplní Diana, která je tu ale celej rok, chodí na praxi každej den a přátel má víc než dost. Kromě toho tu máme dva Jakuby, aby se to nepletlo (rodičovská invence při výběru jmen před 20 rokama - za pět!). Takový normální ČVUTíci, co si na nás pro samý skórování u Mexičanek těžko hledaj čas. Kromě ČR tu žádná země z bejvalýho SSSR zastoupená neni (kromě jedný nehezký Litevky).
Tak to jsem vám chtěla ve stručnosti nastínit...Z nadcházejícího cestování mam docela vítr, zvlášť z Kuby. Niky tam mezi Štědrym dnem a Silvestrem nechala snad 14 kolíků...Mexičani dycky rádi poradí a nikdy nic nečekaj, nechci nějakejm pobudům platit za to, že si je vyfotim na ulici! Ale žít za 400 Kč na měsíc, asi bych dělala to samý, že jo. 21. přilítam z Havany do Mexico City, čekam půl hodiny a přijíždí famílie, na to se těšim. Na začátku dubna se snad opět šťastně shledáme.
Saludos, ¡cuídense!
