Dřepkins po mexicku

Vážení příznivci mého nepravidelníku, rozhodla jsem se strávit nedělní večer s váma a pokusit se vyvolat úsměv na vašich pondělních kyselejch ksichtech (což půjde ztuha, dneska chci napsat něco o škole a ta moc radostnejch chvilek nepřináší). Pro rozvrh jsem si šla se značnou skepsí, protože většina lidí si dost stěžovala (škola v pátek nebo hydraulika ve španělštině, když se vaše slovní zásoba skládá z cerveza a tequila, přiliš nepotěší). Referentka se culila jak měsíček na hnůj, objala mě (aniž by mi do zad píchla švýcarák, jak by český študák předpokládal) a položila přede mě papír s volnym úterym i pátkem?! Very nice beautiful.. škoda jenom, že mi místo ulejvárny Kulturní a sociální historie Latinské Ameriky z důvodu časový kolize s jinym předmětem zapsali Regionální scénář Jižní Ameriky a Karibiku, aniž by to se mnou nějak konzultovali...Tahle chuťovka je ve španělštině se samýma Mexičanama a hned na první hodině jsme si museli připravit prezentaci o současnejch problémech vybraný země regionu a osvětlit je spolužákům...koktáním o inflaci v Argentině před plnou třídou si člověk zrovna ego nepohoní, to vám řeknu. Tenhle předmět chci "dropnout" (drop it like it's hot, že) a nahradit ho pracovní stáží ve firmě (dva roky hraní si na kokota mi evidentně nestačily). To je zřejmě blbej nápad, stáž je neplacená a 140hodinová, ale co kdyby tahle kokotská položka na seznamu kokotin, co jsem kdy dělala, rozhodla ve výběrovym řízení na überkokotskou pozici? Ne, nemam problém s nadužívánim slova kokot. Podnikání v Mexiku a Úvod do mexické kultury vypadaj podle ukazatele přínosnost/obtížnost slibně, zapomeneme-li na fakt, že měli bejt ve španělštině a jsou v angličtině.. od Mezinárodního marketingu jsem moc nečekala, ale profesorka nás zahrnuje zajímavýma případama z praxe (kdo uhádne, proč Tampax nedokázal za 35 let  proniknout na mexickej trh, u mě má pivo). Kapitola sama pro sebe je vopičárna Regionální scénář Evropy (v angličtině s Mexičanama), od který čekam hlavně získání odstupu a novýho úhlu pohledu. To se teda daří, protože některý názory našeho ráchlýho učitele by člověk  nevymyslel ani při zavíračce v Pivoňce (snad možná po přesunu do Kuličky). Doteď jsem mezi holokaustem a současnym fungováním EU žádnou spojitost neviděla. Člověk si každopádně osvojuje nový slovíčka a spojení, který bohužel v životě asi nepoužije ( "Excuse me, where can I find the gas chamber in this hotel?"). 25 kreditů, díky čau.

Každej by asi předpokládal, že tu vládne uvolněnej jižanskej styl, ale opak je pravdou. Tec je v podstatě gympl, ve třídách je nás kolem 20, dostáváme fůru čtení a úkolů na doma. Učí se od 7 do 22 hodin. Studenti mají povolený 2 absence, což při 16 výukovejch tejdnech neni žádnej šlágr. Přijdeš o 5 minut pozdě? Zamčený dveře a absence. S očividnou opičkou na krku? Absence. Člověk si ovšem píská, že za tu buzeraci nemusí na rozdíl od místních platit. Kampus hravě předčí zázemí českejch škol, najdete v něm 16 budov, baseballový hřiště, tenisový kurty,venkovní bazén i obrovskou knihovnu s DVD titulama všech žánrů (zkuste říct knihovnici na vašem ústavu, že si chcete prodloužit Sex a Lucíu..). Přehlídka pokrokovejch vymožeností vrcholí vozejkem zřejmě ukradenýho z nějaký zoologický, kterej pendluje mezi budovama pro případ, že jste líný hovada a nespokojíte se s možností popadnout kolo a odhodit ho na libovolnym stanovišti. Vstup do kampusu na čipovou kartu. Více k vidění v úchylnym klipu: http://www.youtube.com/watch?v=IcXOKkQDK6s . Obrazová příloha brzo na FB.
Nejvíc lovely se mi všem jeví školní taxíky, který jsou permanentě přistavený u hlavního vchodu. Méně lovely jsou bohužel jejich řidiči, který vulgárním pohledem nepokrytě zkoumají, jestli už se ty tacos sežraný nad sobotnim ránem projevily na rozměrech vaší zadnice. Svezou vás ale o trochu levnějc  než běžný, taky levný tága. Neni problém se tu vézt 15 minut za 60 Kč, což je při plnym obsazení auta směšná částka. S laskavym svolením šoféra taky můžete jet z mejdla v 5 lidech. Amerika je možná země neomezenejch možností, ale v Mexiku je všechno možný.

Ve škole se odehrávaj i další aktivity, od kursů salsy přes fotografii po tochito, což je místní forma americkýho fotbalu. Má to jedinej háček - po výběru kurzu ho musíte 3x tejdně v pevně danejch hodinách navštěvovat. Nejvíc mě lákalo tango, ale nejsem si jistá, jestli se by má pojišťovna zaplatila těžký pohmožděniny nártů potenciálních tanečních partnerů. Zůstala jsem proto věrná svýmu naturelu a sportu a zapsala si pilates (dosavadní zkušenost: 0) a "sportovní pas", s kterym můžu vlézt do 30 různejch hodin. Původní, poněkud ambiciózní plán počítal s reprezentačním týmem v plavání. Trenér mě sice po zkouknutí stylu přijal (prsa prej dobrý!), ale záhy se ukázalo, že trénink je každej den včetně soboty a trvá 2 hodiny? Takovou  vzpomínku na časy, kdy jsem házela šavle před každym závodem na každym bazénu od Brna po Domažlice, jsem musela s díky odmítnout. Kouč se ale uvolil mě 2x tejdně trénovat, což bude bohatě stačit (na pólu člověk rychle zapomene, jak je to ploužení vod stěny ke stěně votravný). Sil mi nepřidává ani teplota vody (pro Podolí by stačila na vířivku). Už skoro rozumim, co se po mě zrovna chce (Trenér: Do půlky pomalu, potom na maximum, progresivně, jasný? Pilná horlivě přikyvuje, odráží se a vystřeluje nejrychlejšim tempem...). Myslela jsem, že Steppačkám přivezu nějaký to know-how, ale první trénink se nes ve stylu "čtvrt hodiny kraulový ruce-dobrý, stůj-čtvrt hodiny kraula-fajn, patnáct minut kralouvý nohy". Zajímavou kulturní odlišností je ovšem místní provedení dřepu. Člověk nemusí jít až k zemi, ono to bolí už v připosraný poloze zvaný podpřep, kde taky Mexičani končí. Konec výmluv na bolavý kolena.

Už únavou ryju držkou v zemi...Příští díl snad bude záživnější, můžu slíbit popis frivolních praktik zahraničních studentů a svý vypečený oslavy narozenin. Dojde i na krev, tudíž se máte na co těšit!